Na Hradčanském náměstí najdete kromě Pražského hradu i řadu skvostných historických paláců
K architektonickým skvostům, které zdobí naše hlavní město, patří několik desítek šlechtických sídel. Byly svědky mnoha významných událostí a klíčových rozhodnutí. Spoustu jich najdete soustředěných na jednom místě, a sice na Hradčanském náměstí, ze kterého se tak vchází nejenom na první nádvoří Pražského hradu.
Stojíte-li zády k prvnímu hradnímu nádvoří, máte po pravé ruce barokní budovu Arcibiskupského paláce, tedy současného sídla pražských arcibiskupů. Nynější třípatrový palác vznikl v 16. století a byl vícekrát přestavován. Úžasná je jeho vnitřní výzdoba. Interiér si jako celek zachoval pozdně barokní charakter. Právě tam natočil Miloš Forman některé scény pro svůj film Amadeus.
Levým křídlem Arcibiskupského paláce se prochází ke Šternberskému paláci. Ten stojí až na samém okraji Jeleního příkopu a byl postaven na přelomu 17. a 18. století. Ve druhé polovině 19. století ho získal Spolek paní a dívek svaté Anny a zřídil v něm útulek pro mentálně postižené, nazvaný Ernestinum. Po vzniku republiky v roce 1918 palác užívala Československá armáda a v současnosti byste tu našli stálou expozici Národní galerie. Za zmínku stojí kouzelná zahrada paláce s mnoha plastikami, do které se vchází z nádvoří.
Nedaleko od Šternberského stojí Losenovský palác. Je to jeden z menších paláců vzniklý na konci 17. století, následně byl přestavován a upravován. Část dětství v něm prožila dcera diplomata Josefa Korbela, Madeleine Albrightová, pozdější ministryně zahraničních věcí Spojených států amerických.
Na kraji této řady domů pak stojí Martinický palác zdobený freskami. Vznikl v 16. století. Jedním z jeho majitelů byl i Jaroslav Bořita z Martinic, mimo jiné královský místodržící. Byl jedním ze tří mužů svržených z oken místodržitelské kanceláře na Pražském hradě při defenestraci v roce 1618. Dodejme, že všichni tři pád ze zhruba dvacetimetrové výšky přežili.
Přímo naproti uvidíte Toskánský palác. Ten má jméno po toskánské velkovévodkyni Anně Marii Františce Terezii, která nedostavěný palác získala do vlastnictví v roce 1718. Tato žena proslula nejen svou zbožností, ale i luxusním životem a nákladnou přestavbou svých sídel. V současnosti budovu využívá Ministerstvo zahraničních věcí ČR.
Po levé ruce nejdál od vás stojí klášter bosých karmelitánů s kostelem svatého Benedikta a vedle něj Schwarzenberský palác, jedna z nejkrásnějších renesančních staveb v metropoli. Pro mocného českého šlechtice Jana mladšího Popela z Lobkovic sídlo v letech 1545 až 1567 vystavěl italský architekt Agostino de Galli. V držení paláce, který zaujme zejména bohatou sgrafitovou výzdobou, se postupně vystřídali Lobkovicové, Rožmberkové, Eggenberkové a nakonec Schwarzenberkové. Od roku 2002 je budova majetkem Národní galerie.
A nejblíže k vám vlevo, za sochou prezidenta Masaryka, je Salmovský palác. I v něm se nachází expozice Národní galerie. Salmovskému se také říká malý Schwarzenberský. Vystavěn byl na počátku 19. století a je funkčně propojený se sousedním Schwarzenberským palácem. Občerstvit se můžete v kavárně s krásným výhledem na Prahu. Mimochodem dřív tu sídlilo i Švýcarské velvyslanectví. Další Salmovský palác z druhé poloviny 17. století, jemuž se říká také Palác Věžníků, najdete v Thunovské ulici na Malé Straně.
Kousek odtud, na Loretánském náměstí, si můžete prohlédnout také Černínský palác, sídlo Ministerstva zahraničních věcí ČR, Hrzánský palác v Loretánské ulici, který slouží pro diplomatické a reprezentační účely, a mnoho dalších.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
